Štěpán I. Svatý

Day 1,554, 12:46 Published in Slovakia Hungary by Kolozs

Svatý Štěpán I., maďarsky István (kolem 969, Ostřihom – 15. srpna 1038, Uhry) byl uherský panovník (997–103😎 z dynastie Arpádovců; zakladatel uherského státu. Jeho původní pohanské jméno bylo Vajk, jméno Štěpán přijal až při křtu. Od roku 997 byl kníže, roku 1000 se stal prvním uherským králem. Dokončil proces budování a rozšiřování moci ústřední panovnické moci, který zahájil jeho otec kníže Gejza. Ovládl území celého dnešního Maďarska, jihozápadní a jižní oblasti dnešního Slovenska a částečně i Sedmihradsko. Vytvořil základy církevní organizace. Za jeho vlády bylo založeno arcibiskupství v Ostřihomi. V roce 1083 byl papežem Řehořem VII. svatořečen.


Po smrti svého otce roku 997 se Štěpán stal uherským knížetem. Musel však odrazit ostatní pretendety trůnu, například šomodského župana Kopáně, který se oženil s vdovou po Gejzovi. Stáhl se proto na Slovensko, kde se bránil nejprve v Bratislavě. V Nitransku, které ovládal již jeho otec, zorganizoval vojsko, se kterým se přeplavil přes Dunaj a Kopáně porazil.

O tři léta později udělil papež Silvestr II. Štěpánovi I. královskou hodnost. Během vánočních bohoslužeb v roce 1000 se Štěpán I. nechal korunovat se souhlasem císaře Oty III. korunou, již mu údajně poslal sám papež, „apoštolským“ králem.

Poté se Štěpán vypořádal s místními maďarskými vládci v Sedmihradsku (tzv. Gyulovo knížectví) a v dolním Potisí (tzv. Achtumovo knížectví), kteří vedle Gejzy zkonsolidovali svoji moc. V boji s nimi pomohl královi jeho švagr bavorský vévoda Jindřich II. To bývá považováno za „založení“ uherského státu. Král usiloval o konsolidaci mladého státu. Upevňoval ústřední moc, prosazoval křesťanství a budoval základy církevní organizace. Zasloužil se o založení devíti biskupství a arcibiskupství (prvním biskupstvím bylo biskupství v Kalocse a prvním biskupem se tu stal Astrik - podle některých českých historiků žák sv. Vojtěcha a podle legendy ten, který Štěpánovi přivezl od papeže korunu. Štěpán se posléze nechal touto korunou korunovat z rukou biskupa ostřihomského. Štěpán zval do země misie z říše, především z Bavorska, a do jižních částí království také z Byzance. Pohanské Uhry se christianizovaly a začlenily mezi západoevropské křesťanské státy. Štěpánovým vzorem nejen pro uspořádání církve, ale také správy státu se staly poměry ve franské karolinské a otonské římsko-německé říši. Království rozdělili na 50 správních okrsků - žup v čele s župany, které sám jmenoval. Šlo o obdobu franské hradské soustavy. Okolo roku 1002 vydal první maďarský zákoník. Uherské království se za Štěpánovy vlády stalo stabilním, hospodářsky zdatným a politicky silným státním útvarem.

Určitou samostatností disponovalo Nitransko, které mělo postavení údělu, v němž vládli vedlejší členové dynastie Arpádovců. Původně to byl Gejzův bratr Michal, za Štěpána je spravoval Michalův starší syn Ladislav Lysý. Po jeho smrti se správy Nitranska ujal na krátkou dobu králův synovec Besprim, vnuk Boleslava Chrabrého (1029-1030) a poté Ladislavův mladší bratr Vazul. Když v roce 1031 zemřel jediný Štěpánův syn Imrich, stal se Vazul podle seniorátního nástupnického řádu Štěpánovým následníkem. To však nehodlal připustit ani král Štěpán s chotí Giselou, ani jejho nejbližší velmoži. Vazula nechali oslepit a uvěznit v Nitře. Vazulovi synové Ondřej, Béla a Levente se poté necítili v Nitře bezpečně a odešli na český knížecí dvůr, kde se dali pod ochranu Břetislava I.


Roku 1014 válčil Štěpán s polským knížetem Boleslavem Chrabrým, který dočasně obsadil Moravu a spolu s ní také celé slovenské území mezi Dunajem a Tisou (1001). Štěpán odsud polská vojska roku 1017 vyhnal a vzápětí se s Boleslavem I., který se zřekl nároku na Slovensku, smířil (101😎. Slovensko se celé dostalo do sféry zájmu uherského panovníka a bylo začleněno do župní soustavy. Postupně bylo včleňované také do ostřihomské arcidiecéze.

V roce 1030 nastaly první rozpory s říší, jejíž vládce Konrád II. se snažil získat Uhry jako říšské léno (podobně jako se tomu stalo nedávno v českém knížectví). Tehdy obsadil český kníže Oldřich jako císařův spojenec dolní Pováží a jihozápadní Slovensko až k Hronu, ale císařská vojska byla zahnána a pronásledována k Vídni. Mír, který poté Štěpán s císařem uzavřel, uznával uherské nároky na území státu až po řeku Litavu.

Po své smrti byl Štěpán pohřben ve Stoličném Bělehradě. Jeho ostatky byly vyzdviženy u příležitosti kanonizace v roce 1083. Do dnešních dnů se z nich dochovala část Štěpánovy ruky, tzv. Svatá Pravice (Szent Jobb), která je vystavena v bazilice sv. Štěpána v Budapešti. Štěpán nezanechal žádné potomky. Jeho nástupcem se podle králova rozhodnutí stal Petr Orseolo, syn Štěpánovy sestry a benátského dóžete. V zemi však vypukly boje o trůn, do kterých se vložil císař Jindřich III. Královna Gisela, která přežila svého muže o mnoho let, se vrátila po jeho smrti do Bavorska.


István a király